Mrozkulka bloguje

Počasí je k uzoufání, děti rozverné až zlobivé, doma neustálý nepořádek a věčně narůstající kupa prádla k žehlení, až příliš často se poslední dobou hlásí migrénozní stavy a únava s ospalostí a vlastně by se dalo říct, že je poslední dobou málo toho pozitivního. Přála bych si prožít ideální den, kdy to milé a pozitivní bude převládat nad tím negativním. Asi takto: Ráno vstanu z postele čerstvá a odpočatá pár minut před zazvoněním budíku, ještě předtím si přečtu alespoň jednu kapitolu z Bible a zatímco děti snídají a bez řečí se oblékají do školy, zajezdím si na orbitreku, protože ráno na lačno to má nejlepší efekt. (realita: budík marně zvoní několikrát za sebou a vstávám ve chvíli, kdy už opravdu není vyhnutí, rychle honem vytáhnu děti z postelí a neustále popoháním k jídlu a oblíkání, mezitím zběsilá ranní hygiena všech členů rodiny a poté, co děti vystrčím ze dveří, utíkám zpátky dooblíknout holky a odvést princeznu do školky – kdeže nějaký čas na rozvoj duchovní či tělesný – ha ha)...Poté co nějak příjemně a poklidně strávím dopoledne s Terinkou a vařením po všech stránkách vyváženého obědu zavolá Pepa, jestli by dnes nemohl z práce přijít o několik hodin DŘÍVE a vyrazit pak s dětmi za nějakou kultůrou (realita: dopoledne je většinou ulítané, oběd uvařený co nejjednodušší a ve chvíli, kdy už Pepu čekám doma, zavolá, že musí jet k nějaké poruše, ale že určitě do sedmi bude doma). Potom otevřu schránku a tam několik obálek z různých zdrojů (elektřina, plyn, banka, atd...) a všude se píše, že máme přeplatek několik tisíc a ještě nás čeká zlevňování! (musím popisovat realitu?) Vztahy ze všemi lidmi kolem sebe mám naprosto ókej a nemusím nic řešit (no jo, občas nějaký ten konflikt řešit musím:-( Večer příjemně strávený s Pepou v klídku a v pohodě a pak...(realita: Pepa večer ještě víc grogy než já usíná na gauči a do postele se přesouvá kolem jedné ráno:-))) Tak jo, ta realita samozřejmě není každodenní a já vím, že zas ze mě bude optimista, kterého nějaká negativní skutečnost nezastaví v rozletu. Ale přiznávám, že je to čím dál těžší. A jak to máte vy?

Aby to povídání nebylo tak pesimistické, tak ho zakončím písničkou Holka modrooká, jejíž text si Adélka upravila k obrazu svému:
Holka modrooká,
nesedávej putooka,
holka modrooká,
nesedávej tam.
V potoce se voda točí,
bude mele tvoje oči,
holka modrooká,
nesedávej putooka.