Mrozkulka bloguje

Uplynulý víkend byl netypický. Můj muž – anděl – se se všemi čtyřmi dětmi odporoučel do Kyjova k rodičům a já mohla byt připravit (rozuměj uklidit) pro přicházející vánoční čas. Asi není třeba vysvětlovat, že jsem se neskutečně těšila, až ten den D (pátek) nastane a já budu relaxovat při velkém úklidu, bez věčných otázek a přání mých svišťů. Bylo to úžasné! První den jsem ještě jela na setrvačnost a pořád se ohlížela, kde "ty děcka jsou", neustále ve střehu, ale už v sobotu jsem nezvyklému klidu přivykla a relaxovala – pouze a jedině úklidem. Začala jsem důkladně – okna, skříňky, vyhazování nepotřebných věcí, vánoční výzdoba – jenomže byly dvě hodiny ráno a kuchyň, kterou jsem začla, zdaleka nebyla hotová...Takže druhý den jsem to vzala méně důkladně, ale je tu moc hezky, vońavo a vánočně. VŠECHNY textílie vyprány. Plyšáci taky. Závěsy do ložnice konečně došity. Spočítala jsem ztráty a nálezy a došla k tomuto:

Negativa:

- bolí mě celé tělo, ruce, nohy i záda
- bolí mě levé prso, neboť jsem dva dny nekojila, bolest šílená, fakt
- zjišťuji, že jsem asi krkavčí matka, vůbec se mi nestýská
- nechápu, co dělám blbě, celý víkend jsem se nezastavila, ale zdaleka nemám vše uklizeno přesně podle svých přání

Pozitiva:

- jsem odpočatá, hlavně psychicky
- všechno tady krásně voní
- vyčistila jsem dům i hlavu
- v sobotu jsem vyhrála kapra (amura)!
- mohla jsem ráno spát a vzbudit se úúúúplně sama...
- cítím se SKFJELE! a těším se na pečení cukroví, zítra začínám!

Hlavou mi vrtá jediná věc – za celý víkend jsem téměř neměla hlad, jedla jsem úplně výjimečně...ale hned po příchodu té mojí bandy se chuť k jídlu zase vrátila...nevím, jestli mě hnala ta chuť všechno stihnout a nedovolila mi jíst?

Abych trošku upřesnila název příspěvku – ze dne na den jsme se rozhodli, že vymalujeme kuchyň, která po dvou letech vypadala opravdu děsivě. Mastné fleky v okolí stolu opravdu nevypadaly vábně, leč přemluvit Pepu k vymalování je zhruba stejně tak jednoduché, jako donutit mě samotnou, abych v noci vstala a pětkrát oběhla barák. Přestože je velmi šikovný, má neustále nějaké připomínky, proč něco nejde, atakdále. Znáte to, ne? Ale spojili jsme síly – já použila SVÉ donucovací prostředky a on dal do placu SVÉ síly a pracovní nasazení a co myslíte? Je vymalováno, krásně a útulně:-)

Poslední dny byly hodně vypjaté, ale myslím to pozitivně. Chopila se mě obrovská chuť něco tvořit, vyrobila jsem za pomoci kámoškylink dětem vlastní adventní kalendář – pytlíčky s číslem, naplněné sladkostmi, došila závěsy do ložnice a přešila závěsy v kuchyni. Cítím se fakt super a vůbec mi nevadí, že melu z posledního:-) Ještě tři týdny a budou tu vánoce, moje nejoblíbenější svátky, chtěla bych se zklidnit a opravdu si je UŽÍT. V kruhu rodinném, přátelském a v dlani Ježíšově.