Mrozkulka bloguje

Počkáte si na vámi předpokládanou chvilku, kdy jsou všichni čistí, pěkně oblečení, slavnostně naladění a jdete na to. Je to jedno, stejně to nevyjde. V neděli jsme hromadně slavili narozeniny Míši, Bogdana a Nelinky a tato chvíle se mi zdála jako ideální pro zaranžování rodinné fotky. To jsem ale tvrdě narazila. Míša byl ochoten se navlíknout do košile jen pod pohrůžkou, že nedostane žádný dárek ani sladkost, dokud nebude rodinné foto úspěšně dokonáno a celou dobu seděl jako na trní. Jelikož rodinné oslavy se zúčastnily dvě rodiny s celkem sedmi dětmi a ještě nějací ti dospělí, dovedete si představit ten mazec. Do toho my na gauči rozdávajíc holywoodské úsměvy pro fotografy. Množné číslo je na místě, neboť fotila ségra i mamka. Což se nám nejdříve zdálo jako supr nápad, protože bude aspoň z čeho vybírat, akorát jsme to dostatečně nevychytali. Vždy půlka rodiny zírala do jednoho aparátu a druhá půlka do druhého. Fakt senzace. Nefotícímu se zbytku oslavenců naše fotografická chvilka (asi 7 minut) přišla nekonečná, a tak nervózně pobízeli k ukončení celé akce. Prostě fiasko. Z asi 20 fotek ani jedna použitelná. Dala jsem si letos závazek, že péefko nebude koláž, nýbrž rodinná fotka, to abych měla jednodušší zpracování. No vidíte, někde si to chcete zjednodušit, tak se vám to stejně vrátí jinde. co z toho vyplývá? Závěr si jistě uděláte sami:-)
Nakonec se mi po třech dnech povedlo svolat ještě jednou celou rodinu dohromady a rodinné foto je na světě. Jupí! Dokonce jsem během pár minut vytvořila péefko a stihla odeslat ke zhotovení do Droxi. Konečnou verzi dodám příští týden, ještě je brzy:-)

Následující řádky neberte jako provokaci, ale chci si tady vypsat, co všechno je ženská schopná stihnout za 24 hodin, když to jinak nejde – to až příště budu mít depku, že jsem nemožná a neschopná, tak se vrátím sem, abych si připomněla, že občas mám i světlé chvilky:

6:30 budíček
- rozvézt děti do školy a školky
- absolvovat s Matýskem píchanec na infekčním oddělení do zadní části těla – docela rychlá akce
- vystát více než hodinovou frontu na pojiš´tovně
- vyřídit přídavky na děti
- nákup v Tescu
- dovézt Matýska zpět do školy
12:00
- uvařit velmi dobrý oběd:-)
- zorganizovat akci společné rodinné foto
- vytvořit péefko
- koupit stříbrný fix na tvoření jmenovek na dárečky
- odjet nacvičovat písně na půlnoční
20:00
- upéct tři druhy cukroví
- stáhnout do kompu offline clienta a odeslat péefka do droxi
- aktualizovat stránky Majáčku
1:00
jít spát
6:30 budíček...:-)

Nutno podotknout, že tomuto všemu by měla vévodit moje první věta celého včerejšího dne... "Pane, prosím tě, dej ať to všechno zvládnu s dobrou náladou a nezhroutím se z toho...:-)"

Podobný je teď každý den, takže už se nemůžu dočkat, až budu mít vše hotovo a budem v klidu užívat vánoc! Už se to ale všechno schyluje k šťastnému konci. Dárky téměř všechny nakoupeny, kalendář s rodinnnými fotkami už je v tiskárně, video pro vánoční Majáček, které musím do zítřka sestříhat už taky graduje k finiši a já se nehroutím. Mějte se krásně a slastně a prostě supr!