Mrozkulka bloguje

Hned vám to vysvětlím. Nějakých deset let jsem na mateřské a běhám kolem dětí. Moje životní etapy by se daly shrnout do – těhotenství, porod, kojení, už klid, těhotenství, porod, kojení, už delší klid, těhotenství, porod, kojení, konečně klid, o jéje těhotenství, porod, kojení, ....? Samozřejmě v tom je spousta živočišnosti, lásky, vzteku, optimismu, zase lásky. Vztahy a práce. Ale o tom nechci psát. Chci psát o tom, že když skončí každá z těchto etap, snažím se dělat vše pro to, abych se dostala zpět do kondičky a psychického stavu, v jakém jsem se nacházela před tím. Pořád doufám, že shodím těch 10 kilo, které jsem nabrala po svatbě a budu krásná a štíhlá:-) Pořád doufám, že zase zvládnu chodit spát po půlnoci a ráno o půl sedmé se budu probouzet čerstvá a svěží. Jenže to je blbost. Teď mám čtyři děti, z toho dva školáky vyžadující pevnou ruku a dvě brebentilky ve vývoji, závazky v Majáčku a vyhlídku na práci. A já si představuju, že je to teď jenom období, kdy jsem pořád unavená, že to přejde. A ono to nepřechází. A proto říkám, že je úleva uvědomit si, že stárnu:-) Já se nemusím snažit být stejná jako před deseti lety. Já si musím život zorganizovat úměrně svým závazkům teď. Smířit se s tím, že energie je možná méně a zkrátka vypustit věci nedůležité. Těch deset kilo už asi neshodím, tak aspoň pět, ať se mě u móře neleknou:-)

Mimochodem – Tady se budeme chodit koupat.

Venku začíná jaro, děti už jsou čím dál častěji venku a zase začíná tak trochu idyla. Kluci hrají hokej na kolečkových bruslích (ty tam jsou doby hokeje na ledu:-), Adélka s Terezkou "očmuchávají" pískoviště a dokonce jsme už letos "pokřtili" i dětské hřiště.

Už se moc těším, až bude tepleji a budeme tam chodit častěji. Obávala jsem se, že Terezka mi nedá posedět, ale je to šikulka šikovná a hraje si způsobně.
Obě holky jsem přihlásila na cvičení. Adélka chodí dvakrát týdně do pohybovek a po pár lekcích pozoruju změnu. Srší písničkama a zapojuje i Terezku. A tak u nás stále do kola zní Dobrý den, holky se uklánějí a ukazují rukama a hrozně se tomu chechtají.
Terezka roste před očima. Už rozumí téměř všemu, co po ní chceme občas přistane i nějaká ta ruka na zadečku. Holt, ohýbej stromek, dokud je mladý...:-) Ona je naštěstí celkem tvárná, i když ne tolik, jako byla Adélka.
Nedávno mě Matýsek pokáral: "Mami, ty tu Terezku moc rozmazluješ. To tak nesmíš." To proto, že poté, co Terezka snědla celý banán a vyjádřila nespokojenost s množstvím, povolila jsem jí ještě kousek čokoládky. No jo, už i ty děti by nás chtěly vychovávat:)
Právě se vzbudila, tak se jdu trénovat v rozmazlování-nerozmazlování a brzy zase napíšu. Mějte se fanfárově! :-)