10.03.2008
...
S nástupem prosluněných rán na mě padá pozitivní příjemná nálada. Mám pocit, že nic není problém a nejradši bych se pustila do úklidu celého bytu, vyprala všechno prádlo v domě, uvařila oběd o čtyřech chodech a vyrazila na dlouhatánskou procházku.
Pochopitelně to vše nejde najdednou uskutečnit, protože než se s holkama vyhrabu do školky, je spousta hodin, musím nejdřív vypravit kluky do školy, zkulturnit svoji maličkost, přebalit a oblíknout Terezku, učesat Adélku a popohnat ji do oblíkání a zodpovědět asi tak tisíc pět set veledůležitých otázek. Terezka už začíná taky pěkně povídat, takže opět mohu zapomenout na tiché dítě typu kam ho posadím, tam ho najdu. A teď bych si ho rozhodně užila! Už mám za sebou to předhánění se, čí dítě začne dřív mluvit, chodit, smrkat, čůrat do nočníku, mluvit, říkat r, a podobně. Stejně se to nakonec všechno srovná, to už znám.
Dnes tedy od rána peru a věším prádlo a mám hřejivý pocit z toho, jak mi to krásně schne. To je teda posun, jak málo stačí ke štěstí:-) Terezka si spokojeně hraje na písku, pozoruje zběhlou slepici, komentuje co vidí a já už se úplně vidím s kafíčkem a knížkou na lavičce...
Včera jsme strávili odpoledne v příjemné společnosti v karvinském parku a po té nudné zimě, kdy se nedaly užít žádné zimní radovánky, nasávám tu předjarní atmosféru.
V pátek jsme se setkali s několika spolužáky z gymplu a poklábosili.
Když jsme se setkali po pěti letech, byly jsme ve třídě asi 3 matky, zbytek spokojeně užíval studentského života na vysokých školách a je jasné, že témata rozhovoru se točila především kolem studia. Nějak jsem se svými starostmi o dvouletéh prcka nezapadala. Po deseti letech to bylo ve třídě tak půl napůl, už nás bylo více zasloužilých rodičů a i téma rozhovorů bylo vyvážené: na jedné straně jsme rozebírali děti a na druhé straně se rozebírala slibně se rozvíjející kariéra. No a dnes? Dnes já už bych zase radši rozebírala tu kariéru, ale většina spolužáků je na počátku rodičovských povinností a je nasnadě, že rozhovor tentokrát se točil výhradně kolem nich. Tak nějaké zkušenosti už mám, takže jsem se chytala:-) Doufám, že příště už budu moci pestře hovořit o své slibně se rozvíjející kariéře:-)
Dnes tedy od rána peru a věším prádlo a mám hřejivý pocit z toho, jak mi to krásně schne. To je teda posun, jak málo stačí ke štěstí:-) Terezka si spokojeně hraje na písku, pozoruje zběhlou slepici, komentuje co vidí a já už se úplně vidím s kafíčkem a knížkou na lavičce...
Včera jsme strávili odpoledne v příjemné společnosti v karvinském parku a po té nudné zimě, kdy se nedaly užít žádné zimní radovánky, nasávám tu předjarní atmosféru.
V pátek jsme se setkali s několika spolužáky z gymplu a poklábosili.
Když jsme se setkali po pěti letech, byly jsme ve třídě asi 3 matky, zbytek spokojeně užíval studentského života na vysokých školách a je jasné, že témata rozhovoru se točila především kolem studia. Nějak jsem se svými starostmi o dvouletéh prcka nezapadala. Po deseti letech to bylo ve třídě tak půl napůl, už nás bylo více zasloužilých rodičů a i téma rozhovorů bylo vyvážené: na jedné straně jsme rozebírali děti a na druhé straně se rozebírala slibně se rozvíjející kariéra. No a dnes? Dnes já už bych zase radši rozebírala tu kariéru, ale většina spolužáků je na počátku rodičovských povinností a je nasnadě, že rozhovor tentokrát se točil výhradně kolem nich. Tak nějaké zkušenosti už mám, takže jsem se chytala:-) Doufám, že příště už budu moci pestře hovořit o své slibně se rozvíjející kariéře:-)
Komentáře
Všechna pole jsou nepovinná.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Avatar friendly.