Mrozkulka bloguje

Abych vás uvedla do obrazu.
Můj choť si oblíbil jakožto domácí obuv těžké kožené boty – lodě. Zatímco jiní "normální" lidé si spokojeně lebedí v látkových papučkách případně lehkých cuklíkách, můj Goliáš se necítí dobře v ničem jiném, než ve škaredých těžkých škrpálech. Budiž. Mě vadí, že o ně všude zakopávám. Šedé oprýskané lodě ani oku teda nelahodí, natož pohozené uprostřed obýváku. Trpělivě jsem drahouška upozorňovala, ať si je uklízí, nebo o ně přijde:-) Žádný účinek. Tak jsem je jednoho krásného dne opravdu sbalila a nebyly.
Druhý den se taťka po nich shání.
"Nevidělas někde moje papučky?"
"Viděla a proto schovala."
Lehké znervóznění...
"Kam schovala?"
"Někam. A dnes nedám."
Trochu vydírání.
"Vymysli něco, čím mě uchvátíš a vrátím..."
Večer mi zašeptal do ouška, že jede něco sehnat, čím by mě uchvátil a odfičel.
Moje představa, že si ztrátu svých milovaných papuček bude dlouho pamatovat a navíc získám nějakou romantickou zkušenost se brzy rozplynula. Čekala jsem něco extra. Něco......

Přinesl meloun.

Nechtěla jsem ho zklamat, tak jsem to příliš nekomentovala.

Když dva myslí totéž, nemusí to být totéž.

Druhý den mi dost neromanticky oznámil, že ho bez těch bot bolí nohy, ať mu je laskavě vrátím.

Nejsou ti chlapi někdy na zabití???