Mrozkulka bloguje

S holčičkama teď trávím mnohem víc času, než obvykle, protože Adélka dostala neštovice a tak nemůže do školky. Nebyli bysme to my, kdyby u nás vše probíhalo normálně a tak i neštovice u nás probíhají neobvykle. Když se Adélce objevil na tváři první pupen, považovala jsem ho za projev předčasné puberty a nevěnovala mu pozornost. Po třech dnech pupen změnil velikost a "vizáž", Adélka měla zvýšenou teplotku a všude na těle jí vyrašila spousta dalších pupínků. Dopoledne byla uplakaná a stěžovala si, že ji všechno svědí. Jelikož ve školce zrovna neštovice řádí, nebylo pochyb, že už je to tady. Všechny nastávající akce jsme museli zrušit a všem jsem oznámila tu novinu. Očekávala jsem, co se bude dít. Druhý den teplota přetrvávala, ale spousta malých pupínků zmizla a zůstaly jen 3 hlavní a sem tam se zdálo, že vzniká další, miniaturní. Další den jsme vyrazili k doktorce, s tím, že mám podezření na neštovice, ale nejsem si jistá. Ani doktorka mě neujistila. Tři hlavní skutečně vypadají jako neštovice, ale je to neobyklý průběh. Po dalších třech dnech nic nového. Zůstaly pouze ty tři neštovičky a jelikož miznou úplně stejně jako neštovice miznou, se stroupkem a nachází se na různých ástech těla a vypadají nachlup stejně (stejný pupen na tváři jako na zádech a na ramínku), a nyní na nich přetrvává stroupek typický pro neštovice, jsem přesvědčena, že to neštovice opravdu jsou, a že nás potkal zázračný průběh. Teď ještě čekám, co vyraší Terezce, žádný pupínek na tváři nenechá být, tak se toho docela obávám.
Takže mám holky doma a chválím je, jsou opravdu hodné, až na pár výjimek. Dneska mi pomáhaly skládat prádlo a mám z nich radost. Viděly matku nad horou prádla, tak se samy od sebe hrnuly k pomáhání. Původně jsem je chtěla odehnat, ať se mi tu neplantají, že mi spíš přidají práce než pomůžou, ale mrkala jsem na drát. Adélka velice rychle pochopila, podle jakého klíče prádlo třídím (k žehlení do koše, zbytek skládat a dávat na hromádky podle toho, komu patří, spodní prádlo zvlášť, ponožky úplně zvlášť – a že toho dneska byla pořáááádnááá kupa!) a zodpovědně směrovala Terezku. No šlo jim to jako po másle, holky kmitaly, skládaly a za chvíli jsme neměly co dělat! Začínám si tu velkou rodinu užívat!
Jak ti svišti rostou, stále víc přemýšlím nad tím, že každá matka, která vychovává dvě a více dětí, by měla po mateřské získat papír na to, že uplatňuje manažerské schopnosti. Je až neuvěřitelné, kolik drobností musí mít stále na paměti, kolik toho ukočírovat. Naše děti mají každé dva až tři kroužky a jen zkoordinovat přesun z jednoho do druhého mi denně zabere několik minut:-) A to nemluvím o tom, kolik času pak zabere realizace. Nejdříve jedno kolo děti porozvážet a pak další je sesbírat zpět. Zvážit, jestli se vyplatí jít ke kamarádce na půl hodiny na kafe, nebo raději nabrat plyn, nebo udělat nákup. Neustále mi šrotí v hlavě, abych to všechno naplánovala co nejlépe. K tomu ještě musím zvládnout dvě práce, které jsem si vzala. Večer usínám a mozek pořád jede. Dala jsem si závazek, že každý večer přes spaním přečtu několik stránek. Musím mysl přinutit, soustředit se jen na jednu věc. To stejné s modlitbou. Neustále mi při ní myšlenky utíkají kam se dá a já je naháním – teď neodbíhejte, teď mluvíme s Pánem! :-) Je to fakt dobrý tělocvik. Vím, že nezmagořím! :-) Je mi fajn...
Zemřela Leontýnka...většinou úmrtí slavné osoby nijak neprožívám, ale Leontýnky je škoda...pouštíme si s holkama každý den tu pohádku, Adi ji miluje. Dneska se točí úplně jinak, je to škoda. V téhle pohádce je vidět srdce, radost, ne?

V Majáčku proběhl karneval. Gabča ušila kostýmy na servírky, a tak jsme se bavily, že si ani nepamatuju, že bych se kdy jindy na karnevalu tolik bavila...mě totiž takové akce hroooozně nebaví, víte?
Uzavřu dnes Adélčinou hláškou:
"Mamí, Terezka si hraje s tím měřákem!"
"Jakým měřákem?"
"No s měřákem podpaží!"
(rozuměj teploměr)
:-)